Sep 25, 2020   9:58 a.m. Vladislav
Academic information system

Didaktika


Ještě před sestavením testu a jeho otázek bychom si měli uvědomit, proč vlastně test píšeme a co chceme testem zjistit. Test by měl vycházet z cílů předmětu a je třeba si uvědomit, že studenti se mohou z testu dozvědět i nové informace – je možné využít jejich maximálního soustředění při absolvování testu. Měli bychom si také stanovit, co má být cílem testu. Zda chceme ověřovat výsledky učení, kvalitu nebo kvantitu vzdělávání, výchovu studentů (přesnost, svědomitost, zodpovědnost apod.) nebo si ověřit svoje vyučovací a výchovné metody.

Test by měl být sestaven vzhledem k maximální objektivitě. Významnou roli hraje při psaní testu, kromě napjaté atmosféry, jeho časová náročnost. Čím delší je test, tím více se projevuje únava zkoušených, což je znát zejména v odpovědích na poslední otázky testu. Je nutné si dávat pozor i na jednoznačnost zadání úloh, případně se vyhnout chytákům. Otázky, jejichž odpověď je zcela jasná, je zbytečné zařazovat stejně jako otázky, u kterých se dá předpokládat, že odpověď nikdo nebude znát.

Tvorba testu by měla projít analytickou fází, kdy se stanovují cíle testu a analyzuje se učivo, fází tvorby otázek, kdy je také čas vyzkoušet kvalitu testu na spolupracovnících ze stejného vědního oboru. Poslední je fáze optimalizační, kdy se upravuje zadání jednotlivých položek testu a vypouštějí se nevhodné položky.

V následujících podkapitolách jsou sepsány obecné zásady pro tvorbu testových otázek bez ohledu na jejich typ a také zásady konstrukce některých konkrétních typů otázek.

Obecné zásady tvorby textových otázek

Zásady tvorby otázek, které platí pro všechny typy otázek, jsou:

  • vyhýbáme se úlohám kvizového charakteru;

  • navrhujeme takové testové úlohy, které nejsou navzájem závislé, tj. vyřešení jedné úlohy není vázáno na řešení jiné;

  • dbáme na gramatickou správnost zadání;

  • dbáme na to, aby text otázky neobsahoval nápovědu ke správné odpovědi;

  • nepoužíváme tzv. chytáky, které nejsou zkouškou zvládnutí učiva, ale zcela jiných charakteristik studenta (postřeh atd.);

  • vyhýbáme se otázkám testujících znalost poznatků, které jsou doposud předmětem vědecké diskuse (pokud to není smyslem otázky);

  • testových otázek navrhujeme o 25 – 50 % více, než kolik jich má být v konečné podobě testu, kvůli variabilitě testu a také proto, že některé otázky se mohou ukázat jako nevyhovující;

  • otázky ještě před použitím ukážeme jinému vyučujícímu, který danému tématu rozumí, aby se omezil počet otázek s nejednoznačným zadáním.

Zásady konstrukce výběrových otázek

Následující zásady se týkají návrhu otázek typu 1 z N, M z N a jejich variant a otázek typu nucená volba.

Výběrové úlohy jsou nejčastějším typem úloh používaných v e-learningových testech. Úlohy typu 1 z N jsou pro automatické vyhodnocování typické. Jejich varianty (1 z N s neurčitou možností a 1 z N s otevřenou možností) používáme proto, abychom snížili pravděpodobnost uhodnutí správné možnosti. Studenti jsou nuceni nad otázkami tohoto typu daleko více přemýšlet.

Stejně tak jsou typické úlohy typu M z N. Jejich varianta (rozšířené M z N) je v aplikaci implementována proto, aby studenti nedostávali body za otázky, které neřešili. Za nezaškrtnuté špatné možnosti (kterých by měla být přibližně polovina), by tak dostali přibližně polovinu bodů u každé otázky, což není žádoucí. Je třeba si uvědomit, že otázka typu M z N je vlastně souhrn několika dichotomických otázek, neboť student musí u každé možnosti zvlášť posoudit, zda je správná nebo ne.

Úlohy nucené volby používáme tehdy, když má smysl, aby studenti vybrali skutečně určitý počet položek. Mějme přitom na paměti, že znalost správného počtu položek může studentům pomoci, ale může je i zmást. Nesprávné možnosti u výběrových otázek se nazývají distraktory distraktorya jejich výběru je třeba věnovat značnou péči (viz dále). Úlohami s výběrem odpovědí nezkoušíme zapamatování konkrétních poznatků. I tak je však tento typ otázek nejpružnější. Opět se jedná o zcela objektivní typ otázek.

Při návrhu výběrových otázek se držme těchto zásad:

  • Otázka i nabízené možnosti mají být co nejstručnější. Někteří žáci mívají problémy se čtením dlouhého textu, ten navíc odvádí pozornost od podstaty řešeného problému. Dlouhý text se vyplatí nahradit obrázkem.

  • Větší část úkolu má být soustředěna v zadání; jednotlivé možnosti by měly být co nejkratší.

  • Osvědčuje se zadávat 4 – 5 možných odpovědí, což je vhodný kompromis mezi nízkou pravděpodobností uhodnutí správné možnosti a přehledností otázky.

  • Distraktory by měly odpovídat častým chybám žáků. Nahodilé sestavení nesprávných alternativ má za následek jejich mechanické vyloučení žáky.

  • Před vlastním sestavením testu je výhodné zadat žákům jiné třídy či skupiny otázky, které se objeví v testu (samozřejmě nenápadně, aby nedošlo k úniku informací do testovaného vzorku). Žáci budou na otázky odpovídat volně. Tím zjistíme, že je jen určitý počet možných distraktorů a ty použijeme.

  • V zadání úlohy se vyhýbáme slovům nebo údajům, které by mohly sloužit jako nápověda.

  • Z formulace zadání by neměl vycházet žádný podnět ke správné odpovědi (např. mluvnický rod, číslo).

  • Pokud se ve formulaci úlohy vyskytuje zápor, zvýrazníme jej například podtržením.

  • Soubor nabízených odpovědí k jedné úloze by měl být homogenní, tj. podobný obsahovým zaměřením i formou.

  • Distraktory se nesmějí navzájem překrývat nebo jinou formou vyjadřovat totéž.

  • Má smysl používat jen takové distraktory, u nichž je předpoklad, že budou využívány.

  • Při formulaci zadání dáváme přednost otázkám před neúplnými tvrzeními.

  • Je-li zadání neúplnou větou, na níž navazují možnosti, je nutné, aby se po stránce obsahové i gramatické shodovaly se zadáním.

Zásady konstrukce dichotomických otázek

Nevýhodou dichotomických úloh je velká pravděpodobnost uhodnutí správné odpovědi. To je třeba si uvědomit a pro zachování reliability testu zvolit vhodný počet položek tohoto typu. Naproti tomu jejich velkou výhodou je, že jsou blízké životním situacím, neboť žák musí rozeznávat pravdu od nepravdy. Tento typ je proto obzvláště vhodný pro odlišování vědeckých pravd od běžných bludů a pověr. To, že k dané otázce existují jen dvě možné alternativy, se obecně stává velice často. Jedná se rovněž o velmi ekonomický typ otázky. Žádný jiný typ neumožňuje tak velký počet řešení položek za jednotku času. Další výhodou je pak jeho absolutní objektivita u témat, která jsou nezpochybnitelná. Naopak existují oblasti, kde lze na mnohé otázky odpovědět anone. Těmto oblastem je přirozeně potřeba se při používání dichotomických otázek vyhýbat.

Při návrhu dichotomických úloh dodržujeme tyto zásady:

  • Tvrzení uváděné v zadání musí být jednoznačně správné nebo jednoznačně nesprávné.

  • Nepoužíváme příliš dlouhých tvrzení, ve kterých by se studenti mohli ztrácet.

  • V tvrzeních nepoužíváme dvojího záporu.

  • V tvrzeních nepoužíváme výrazů typu často, téměř, vždy, nikdy, zřídka apod.

  • Navrhujeme zhruba stejný počet správných a nesprávných tvrzení.

  • Nepoužíváme vět vytržených z učebnice, ani je neobměňujeme zařazením záporu.

  • Úkol nesmí být formulován tak, aby žáka sváděl k nesprávnému řešení, ač zná řešení správné.

Zásady konstrukce jednoslovních otázek

Úloh tohoto typu užíváme jen tehdy, lze-li odpovědět velmi stručně (nejlépe jedním slovem). Při jejich konstrukci dodržujeme tyto zásady:

  • Úlohu formulujeme zcela jasně a jednoznačně.

  • Nevyžadujeme doslovné opakování textu z učebnice.

  • Uvážíme předem všechny možné odpovědi, je-li jich mnoho, úlohu nepoužijeme.

  • Necháme žáky doplňovat jen důležité údaje.

  • Z neúplné věty musí být patrné, co se má doplnit.

  • Údaj, který se má doplnit, umísťujeme pokud možno na konec věty.

  • Vyhýbáme se nejen neúmyslné, ale i úmyslné nápovědě, jako je uvádění prvního písmene, počtu písmen apod.

  • Zadání formulujeme raději jako otázku nebo příkaz, než jako neúplnou větu.

  • Vyhýbáme se položkám vyžadujícím znalost relativně nedůležitých faktů.

Zásady konstrukce seřazovacích otázek

Sestavení seřazovacích úloh je poměrně obtížné. Při jejich sestavování je potřeba postupovat velmi opatrně, neboť se mohou stát velmi snadno bezcennými, poskytují-li možnost skryté nápovědy nebo možnost většího počtu správných odpovědí. Zásadou je, že množina tříděných položek musí být homogenní. Homogenitu lze ověřit existencí nadřazeného pojmu, který by se měl objevit v zadání. Rovněž je třeba pamatovat na to, aby nebyl počet tříděných položek příliš velký. Odborná literatura doporučuje jako maximální hranici 12 položek, podle názoru autora aplikace by měl být tento počet ještě nižší – max. 8.

Zásady konstrukce přiřazovacích úloh

Při konstrukci přiřazovacích úloh dbáme na to, aby počty prvků ve dvou množinách byly různé, čímž se vyhneme tomu, že žáci budou postupovat vylučovací metodou. Přiřazovací úlohy omezují možnost uhodnout správnou odpověď na minimální míru. Jejich použití je však možné jen v poměrně omezeném okruhu učiva.

Obecně při konstrukci přiřazovacích úloh platí tyto zásady:

  • Množiny položek musí být homogenní. To lze ověřit existencí nadřazeného pojmu, který platí pro všechny položky.

  • V zadání úlohy by se měl nadřazený pojem vyskytnout.

  • U přiřazovacích úloh by měl být aspoň jeden sloupec tvořen jednoslovnými položkami. Při přiřazování celých vět celým větám nelze zaručit přehlednost.

  • Počet možností v jednom sloupci by neměl být příliš velký, max. 12.

Počet testových otázek a čas na vypracování

Počet otázek v testu je závislý především na tom, jak velkou část učiva testujeme. Odborná literatura uvádí, že globální test by měl obsahovat cca 40 – 60 otázek, test přezkušující jeden tematický celek 20 – 40 otázek a orientační přezkušování z jedné vyučovací jednotky 5 – 20 otázek. Doba na vypracování při orientačním přezkušování by měla být 3 – 20 minut, při tematické prověrce 10 – 30 minut a při závěrečném přezkušování se doporučuje 30 – 50 minut.

Orientační hodnoty časů k řešení jednotlivých druhů testových úloh uvádí následující tabulka:

Druh testové otázkyČas potřebný k vyřešení v min
Otevřené8 – 12
Jednoslovní0,5 – 1
Výběrové – bez výpočtu0,5 – 1,5
Výběrové – s výpočtem1 – 5
Přiřazovací1 – 2
Dichotomické0,5 – 1
Seřazovací0,5 – 1

Jinou metodou odhadu času, který studenti k vypracování spotřebují, je odhad na základě času, který řešením testu strávil učitel. Je přitom potřeba zadat test učiteli, který sice daný předmět učí, ale který se na přípravě testu nepodílel. Odborná literatura i praktické zkušenosti ukazují, že čas k práci žáků by měl představovat cca 2 – 3 násobek času, který potřebuje ke zpracování testu učitel.